Projekt GNU
od *Richarda Stallmana* <http://www.stallman.org/>
původně zveřejněno v knize ,,Open Sources''
[obraz Co je to GNU] </graphics/whatsgnu.html>
[ Česky </gnu/thegnuproject.cs.html> | Francouzsky
</gnu/thegnuproject.fr.html> | Italsky </gnu/thegnuproject.it.html> |
Korejsky </gnu/thegnuproject.ko.html> | Rusky
</gnu/thegnuproject.ru.html> | ©panělsky </gnu/thegnuproject.es.html> ]
První komunita sdílející software
Kdyľ jsem v roce 1971 začal pracovat v MIT Artificial Intelligence Lab,
stal jsem se součástí komunity sdílející software, která existovala jiľ
mnoho let. Sdílení software nebylo výsadou pouze naąí komunity; je staré
jako počítače samy, stejně jako sdílení receptů je staré jako vaření.
Dělali jsme vąak více neľ toto.
AI Lab pouľívala operační systém pro sdílení času nazvaný ITS (the
Incompatible Timesharing System - Nekompatibilní systém pro sdílení
času) navrľený hackery pracujícími v laboratoři (1) a psaný v assembleru
pro Digital PDP-10, jeden z velkých počítačů tehdejąí doby. Jako člen
komunity, systémový hacker laboratoře umělé inteligence, jsem měl za
úkol vylepąovat tento systém.
Nenazývali jsme náą software ,,svobodným software'', nebo» tento termín
jeątě neexistoval, ale náą software jím byl. Kdykoliv lidé z jiné vysoké
ąkoly nebo firmy chtěli portovat a pouľívat program, rádi jsme jim to
umoľnili. Pokud jste viděli někoho pouľívat neznámý a zajímavý program,
mohli jste ho vľdy poľádat, aby vám ukázal zdrojové kódy, abyste jej
mohli studovat, měnit anebo demontovat některé z jeho částí a vytvořit
nový program.
(1) Uľívání výrazu ,,hacker" jako pojmenování někoho, kdo se vloupává do
bezpečnostních systémů, je matení způsobené dneąními médii. My hackeři
toto pojmenování odmítáme uznat a toto slovo stále pouľíváme k označení
někoho, kdo ,,miluje programování a dost o něm ví."
Rozpad komunity
Situace se dramaticky změnila na počátku osmdesátých let, kdyľ Digital
přestal pokračovat ve výrobě sérií PDP-10. Jejich stavba, elegantní a
výkonná v ąedesátých letech, nemohla, přirozeně, pokrýt větąí adresové
prostory, které začaly nastupovat v osmdesátých letech. To znamenalo, ľe
téměř vąechny programy pro ITS byly zastaralé.
Komunita hackerů AI lab se nedlouho předtím rozpadla. Oddělující se
firma Symbolics si v roce 1981 najala téměř vąechny hackery z AI lab a
oslabená komunita byla neschopná se nadále sama udrľet. (Kniha Hackeři
od Steve Levyho popisuje tyto události, stejně jako vykresluje jasný
obrázek komunity za jejího rozkvětu.) Kdyľ v roce 1982 nakoupila
laboratoř AI nová PDP-10, její administrátoři se rozhodli pouľívat
nesvobodný systém pro sdílení času od Digitalu namísto naąeho ITS.
Moderní počítače té doby jako například VAX nebo 68020, měly své vlastní
operační systémy, ale ľádný z nich nebyl svobodným software: museli jste
podepsat tzv. non-disclosure agreement dokonce i proto, abyste vůbec
získali funkční program.
Znamenalo to tedy, ľe první věc, kterou jste museli při pouľívání
počítače udělat, byl slib, ľe nebudeme pomáhat svým kolegům. Spolupráce
komunity byla zakázána. Pravidlo vytvořené vlastníky proprietárního
software znělo: ,,Pokud sdílíte software se svým kolegou, jste pirát.
Pokud chcete provádět v naąem software jakékoliv změny, musíte nás
nejdříve poprosit.''
Myąlenka, ľe proprietární softwarový systém -- systém, v němľ nesmíte
sdílet nebo měnit software -- ąkodí společnosti, je neetický, zkrátka a
jednoduąe ąpatný, by mohla být pro některé čtenáře překvapením. Co
jiného se vąak dá říct o systému zaloľeném na rozdělování veřejnosti, na
systému nechávajícím své uľivatele bez pomoci? Lidé, jimľ tato myąlenka
připadá překvapující, mohli pokládat proprietární sociální systém za
daný, nebo jej posuzovat podle slov lidí z oblasti obchodu s
proprietárním software. Vydavatelé software dlouho a těľce pracovali na
tom, aby přesvědčili veřejnost, ľe existuje pouze jediný způsob, jak
pohlíľet na tento problém.
Kdyľ softwaroví vydavetelé hovoří o ,,posilování'' svých ,,práv'' nebo
,,zastavení pirátství'', to, co vlastně *říkají* je druhotné. Opravdová
podstata těchto tvrzení je v nevyslovených domněnkách, jeľ berou jako
samozřejmé; předpokládá se, ľe je veřejnost bez kritiky přijme. Pojďme
se tedy na ně podívat.
Prvním předpokladem je, ľe softwarové firmy mají nesporné přirozené
právo vlastnit software a mít tak moc nad vąemi jeho uľivateli. (Pokud
by se jednalo o přirozené právo, potom bychom, bez ohledu na to, do jaké
míry poąkozuje veřejnost, nemohli nic namítat.) Je zajímavé, ľe americká
ústava a právní zvyklosti tento pohled na věc odmítají; copyright není
přirozené právo, ale vládou uměle vytvořený monopol, jeľ omezuje
přirozené právo uľivatelů na vytváření kopií.
Daląím neprohláąeným předpokladem je, ľe jedinou důleľitou věcí týkající
se software je, co s ním můľeme dělat -- a ľe my, počítačoví uľivatelé,
bychom se neměli starat o to, v jaké společnosti je nám dovoleno ľít.
Třetí domněnkou je, ľe bychom neměli pouľitelný software (nebo programy
na konkrétní věci), kdybychom nenabídli společnosti moc nad uľivateli
jejího programu. Předtím neľ hnutí svobodného software ukázalo, ľe jsme
schopni vytvořit mnoho uľitečného software bez zbytečných omezení, mohla
být tato domněnka jeątě i přijatelná.
Jestliľe odmítneme akceptovat tyto předpoklady a posoudíme dané problémy
přirozeným smyslem pro etiku a dáme uľivatele na první místo, dojdeme k
závěrům velmi odliąným. Počítačoví uľivatelé by měli mít svobodu
modifikovat programy tak, aby splňovaly jejich potřeby, a svobodu sdílet
software. Pomáhat ostatním lidem je základ společnosti.
Není zde dostatek prostoru pro rozsáhlý dokument odůvodňující tento
závěr, takľe odkazuji čtenáře na webovou stránku
http://www.gnu.org/philosophy/why-free.cs.html.
Důleľitá volba etiky
Po rozpadu mé komunity bylo nemoľné pokračovat jako dříve. Místo toho
jsem stál tváří v tvář morálnímu rozhodnutí.
Bylo by snadnou volbou připojit se ke světu proprietárního software,
spolu s podepsáním tzv. non-disclosure agreement a slibů, ľe nebudu
pomáhat svým kolegům hackerům. Je velmi pravděpodobné, ľe bych rovněľ
vyvíjel software vydávaný pod non-disclosure agreement a naléhal na
ostatní, a» rovněľ zrazují své kolegy.
Mohl jsem si tak vydělávat a moľná se sám bavit psaním kódu. Věděl jsem
vąak, ľe kdybych se na konci své kariéry ohlédl zpět a viděl roky
strávené stavbou zdí oddělujících lidi, připadalo by mi, ľe jsem svůj
ľivot zasvětil činěním světa horąím a horąím.
Sám jsem měl jiľ zkuąenosti s tím, jak dopadne přijetí non-disclosure
agreement, a to kdyľ někdo odmítl dát mi a MIT AI lab zdrojový kód na
program pro kontrlou naąí tiskárny. ( Program měl nějaké nedostatky a to
bylo pro uľivatele tiskárny velmi frustrující.) Nemohl jsem si říct, ľe
non-disclosure agreement je nevinný. Byl jsem velmi rozzlobený, kdyľ s
námi odmítl sdílet kód; nemohl jsem se otočit zády a začít dělat
ostatním totéľ.
Daląí moľností, snadnou ale neradostnou, bylo opustit počítačové
odvětví. Mé dovednosti by tak sice nebyly zneuľity, ale stále by byly
promrhávány. Nebyl bych vinnen za rozdělování a omezování počítačových
uľivatelů, ale tak jako tak by k tomu doąlo.
Začal jsem se tedy poohlíľet po způsobu, jak bych mohl vytvořit něco
prospěąného. Ptal jsem se sám sebe: existuje nějaký program nebo
programy, které bych mohl psát, aby mohla naąe komunita opět existovat?
Odpověď byla zřejmá: nejdříve byl potřeba operační systém. Jedná se o
důleľitý software pro pouľívání počítače. S operačním systémem můľete
dělat mnoho věcí, bez něj se vąak počítač nedá vůbec pouľívat. Se
svobodným operačním systémem bychom znovu mohli vytvořit komunitu
spolupracujících hackerů -- a pozvat kohokoliv, aby se k nám přidal.
Kdokoliv by mohl pouľívat počítač bez toho, aniľ by se tak upisoval ke
spiknutí proti svým přátelům.
Jako vývojář operačních systémů jsem pro takovou práci měl dostatečné
znalosti. Přestoľe jsem tehdy nemohl se samozřejmostí předpokládat, ľe
uspěji, uvědomil jsem si, ľe jsem byl pro tuto práci vybrán. Rozhodl
jsem se vytvořit systém kompatibilní s Unixem, aby byl přenosný a aby na
něj mohli unixoví uľivatelé snadno přejít. Jméno GNU bylo vybráno podle
hackerské tradice, jako rekurzivní akronym ,,GNU's Not Unix.''
Operační systém neznamená pouze kernel, plně dostačující ke spouątění
jiných programů. V sedmdesátých letech v sobě jiľ kaľdý operační systém,
který byl hoden svého jména, zahrnoval procesory, assemblery,
kompilátory, překladače, debuggery, textové editory, mailery a mnohem
více. ITS, Multics, VMS, Unix, vąechny tyto systémy je měly. Operační
systém GNU je zahrnoval také.
Později jsem slyąel tato slova, připisovaná Hillelovi (1):
Jestliľe nejsem pro sebe, kdo bude pro mě?
Jestliľe jsem jen pro sebe, co jsem?
Jestliľe ne nyní, kdy?
V podobném duchu bylo i rozhodnutí začít s projektem GNU.
(1) Coby ateista sice nenásleduji ľádné náboľenské vůdce, ale někdy se
mi líbí, co někdo z nich prohlásí.
Svobodný jako ve slově svoboda
Termín ,,svobodný software'' je někdy ąpatně vykládán -- nijak nesouvisí
s cenou. Je o svobodě. Zde proto cituji definice svobodného software:
program je svobodným software pro vás, uľivatele, jestliľe máte tyto
svobody:
* Smíte spouątět program za jakýmkoliv účelem.
* Smíte modifikovat program tak, aby vyhovoval vaąim potřebám.
(Abyste tuto svobodu mohli realizovat v praxi, musíte mít přístup
ke zdrojovému kódu, nebo» vytváření změn v programu, je nesmírně
obtíľné, nemáte-li k dispozici zdrojový kód.)
* Smíte redistribuovat kopie a to jak zadarmo, tak za poplatek.
* Smíte distribuovat modifikované verze programu, aby vaąe komunita
mohla mít prospěch z vaąich vylepąení.
Jelikoľ se ,,free'' vztahuje ke svobodě, nikoliv k ceně, neexistuje
rozpor mezi prodejem kopií a svobodným software. Svoboda prodávat kopie
je vpodstatě velmi důleľitá: sbírky svobodného software prodávané na
CD-ROMech jsou pro komunitu důleľité a jejich prodej je jednou z cest,
jak sehnat peníze na rozvoj svobodného software. Z toho důvodu není
svobodným software program, jeľ nesmí být distribuován.
Kvůli dvojznačnosti slova ,,free'' se lidé dlouho pokouąeli najít jiná
označení, avąak ľádné z nich nebylo shledáno jako vhodná alternativa.
Angličtina má více slov a nuancí neľ kterýkoli jiný jazyk, ale chybí jí
jednoduché, jednoznačné slovo pro ''free'' jako v slově svoboda --
,,nespoutaný'' -- slovo s nejbliľąím podobným významem. Alternativy
,,osvobozený'', ,,zdarma'' a ,,otevřený'' jsou nevyhovující.
[Tento problém v čeątině nemáme a můľeme proto velmi výstiľně a
elegantně pouľívat označení ,,svobodný software.'' Pro podrobnějąí
vysvětlení se prosím podívejte na http://svobodnysoft.zde.cz [bohuľel
tato linka uľ nefunguje]. My jako překladateský tým ani Nadace
svobodného software nedoporučujeme pouľívat v čeątině označení ,,free
software.'' V naąem jazyce je pouľívání tohoto dvojznačného termínu
bezdůvodné a velmi matoucí. -- pozn. korek.]
GNU software a GNU systém
Rozvoj celého systému je velmi zdlouhavý projekt. Abych ho dotáhl do
konce, rozhodl jsem se přizpůsobit a pouľívat jiľ existující části
svobodného software vąude tam, kde to bylo moľné. Úplně na počátku jsem
se například rozhodl pouľívat TeX jako hlavní textový formátovač; o
několik let později jsem se rozhodl pouľívat X Window Systém -- raději,
neľ abych pro GNU psal daląí ,,okenní'' systém.
Díky tomuto rozhodnutí není GNU systém totéľ jako souhrn veąkerého GNU
software. GNU systém v sobě zahrnuje programy, které nejsou GNU
software, programy, které byly vyvíjeny jinými lidmi pro jejich vlastní
potřeby, ale které můľeme pouľívat, protoľe jsou svobodným software.
Počátek projektu
V lednu 1984 jsem odeąel z MIT a začal psát GNU software. Bylo nutné MIT
opustit, aby se nevměąovala do distribuce GNU jako svobodného software.
Kdybych zůstal zaměstnancem MIT, mohli by si chtít mou práci přivlastnit
a uvalit na ni své distribuční podmínky, nebo ji dokonce přeměnit v
proprietární software. Nechtěl jsem dělat tolik práce jen na to, abych
pak vyděl jak se stává nepouľitelnou pro můj cíl: vytvoření nové
software sdílející komunity.
Přesto mi vąak profesor Winston, ředitel MIT AI Lab, laskavě dovolil i
nadále pouľívat vybavení laboratoře.
První kroky
Krátce před začátkem GNU projektu jsem se doslechl o Svobodném
univerzitním kompilátoru Kit, rovněľ známého jako VUCK. (dánské slovo
,,svobodný" se píąe s V) Tento překladač byl navrľen pro mnoho jazyků,
včetně C a Pascalu a na podporu multitaskingových strojů. Napsal jsem
jeho autorovi, zda by je GNU mohl pouľívat.
Posměąně mi odpověděl, ľe sice univerzita svobodná je, avąak překladač
nikoliv. Rozhodl jsem se proto, ľe mým prvním programem pro projekt GNU
bude mnohajazyčný a mnohaplatformní překladač.
Doufal jsem, ľe se vyhnu tomu, abych vytvářel překladač já sám. Získal
jsem zdrojový kód Pastelu, multiplatformního překladače rozvíjeného v
Lawrence Livermore Lab. Byl napsán a podporoval roząířenou verzi
Pascalu, navrľeného jako systémový programovací jazyk. Přidal jsem front
end C a začal jsem ho portovat na počítač Motorola 68000. Musel jsem se
vąak nakonec vzdát, kdyľ jsem přiąel na to, ľe tento překladač potřebuje
megabyty volného prostoru, a dostupný Unixový systém 68000 umoľňoval
pouľít pouze 64 kilobyte.
Poté jsem si uvědomil, ľe překladač Pastel fungoval na principu analýzy
celého vstupního souboru do syntaxového stromu, přeměnil celý syntaxový
strom v řetězec ,,instrukcí'' a potom generoval celý výstupní soubor.
Dokonce bez uvolňování paměti. Tehdy mi doąlo, ľe bych měl napsat nový
překladač. Tento nový překladač je nyní znám jako GCC; není v něm vyuľit
ani jeden z překladačů Pastel, ale podařilo se mi přizpůsobit a pouľít
front end C, který jsem jiľ měl hotov. To ovąem bylo o několik let
později; nejdříve jsem pracoval na GNU Emacsu.
GNU Emacs
Na GNU Emacs jsem začal pracovat v září 1984 a na počátku roku 1985 jiľ
začal být pouľitelným. To mi umoľnilo začít pouľívat na editaci unixové
systémy; protoľe jsem neměl zájem učit se pracovat s vi nebo ed, musel
jsem do té doby provádět editaci na jiných strojích.
Lidé začali mít o pouľívání GNU Emacsu zájem a tak vyvstala otázka, jak
ho ąířit. Samozřejmě jsem ho umístil na anonymní ftp server na počítač
MIT, jeľ jsem pouľíval. (Tento počítač, prep.ai.mit.edu, se tak stal
hlavním FTP distribučním stanoviątěm pro GNU; o několik let později jsme
ho přemístili na náą nový FTP server.) V té době ovąem mnoho lidí, kteří
se o to zajímali, nebylo připojeno k Internetu a nemohlo získat přes
ftp. Otázka tedy zněla:,,Co jim mám říct?''
Mohl jsem říct: ,,Najděte si kamaráda, který na síti je, a ten vám udělá
kopii.'' Také jsem mohl udělat to, co jsem udělal s původním PDP-10
Emacs: říct jim: ,,Poąlete mi pásku a SASE a já vám ji vrátím s nahraným
Emacsem.'' Neměl jsem vąak práci a hledal jsem způsob, jak si svobodným
software vydělat. Oznámil jsem tedy, ľe pásku poąlu kaľdému za poplatek
$150. Takto jsem začal s obchodním ąířením svobodného software a byl
jsem předchůdcem společností, které nyní distribuují GNU systémy
zaloľené na Linuxu.
Je program svobodný pro kaľdého uľivatele?
Jestliľe je program v době, kdy opouątí ruce svého autora, svobodným
software, nemusí to nutně znamenat, ľe pro kaľdého vlastníka kopie
tohoto programu to bude rovněľ svobodný software. Například public
domain software (software, který není copyrightovaný) je svobodným
software; ale kdokoliv si můľe vytvořit vlastní modifikovanou verzi.
Podobně je tomu v případě mnoha svobodných programů: jsou
copyrightovány, ale ąířeny pod jednoduchými licencemi, které umoľňují
vytvářet proprietární modifikované verze.
Příkladem tohoto problému je X Window systém vyvinutý na MIT a vydaný
jako svobodný software s velmi volnou licencí. Brzy byl převzat různými
počítačovými firmami. Ty přidaly X ke svým proprietárním unixovým
systémům pouze v binární podobě a s týmľ non-disclosure agreement. Tyto
kopie X nebyly svobodným software o nic víc neľ Unix.
Vývojáři X Window System to nepovaľovali za problém -- věděli , ľe k
tomu dojde. Jejich cílem nebyla svoboda, jen úspěch definovaný slovy
,,mít hodně uľivatelů.'' Nestarali se o to, zda mají jejich uľivatelé
svobodu, ąlo jim jen o to, aby jich bylo co nejvíc.
To vedlo k paradoxní situaci, kde dva rozdílné pohledy na míru svobody
poskytovaly odliąné odpovědi na otázku: ,,Je tento program svobodný?''
Pokud byste tento problém posuzovali na základě svobod poskytovaných
distribučními podmínkami té verze z MIT, řekli byste, ľe X jsou svobodný
software. Jestliľe byste ovąem prověřovali svobodu průměrného uľivatele
X, museli byste říct, ľe se jedná o proprietární software. Větąina
uľivatelů X pouľívala proprietární verze, které dostali s unixovými
systémy, ne svobodnou verzi.
Copyleft GNU GPL
Cílem GNU je poskytnout uľivatelům svobodu, ne být populární.
Potřebovali jsme takové dsitribuční podmínky, abychom zabránili proměně
GNU software v software proprietární. Metoda, kterou pouľíváme, se
nazývá ,,copyleft''.(1)
Copyleft pouľívá copyrightového práva, ale ,,převrací'' jej tak, aby
slouľilo k opačným účelům neľ obvykle: namísto prostředku ke spoutání
software, se stává prostředkem k udrľení software svobodným.
Hlavní myąlenkou copyleftu je dát kaľdému povolení ke spouątění,
kopírování, modifikaci programu a ąíření modifikovaných verzí - ne vąak
povolení přidávat k nim vlastní omezení. Takto jsou rozhodující svobody,
které definují ,,svobodný software'' zaručeny pro kaľdého, kdo má kopii;
stávají se nezcizitelnými právy.
Aby byl copyleft efektivní, musí být modifikované verze rovněľ svobodné.
To zajią»uje, ľe naąe práce je, pokud je zveřejněna, dostupná naąí
komunitě. Co se týče programátorů, kteří pracují jako dobrovolníci na
zlepąování GNU software, je to právě copyleft, jeľ nedovoluje jejich
zaměstnavatelům říkat: ,,Nesmíte sdílet tyto změny, protoľe je pouľijeme
k vytvoření naąí proprietární verze programu.''
Poľadavek, ľe veąkeré změny musí být ,,svobodné'' je nezbytný, pakliľe
chceme zajistit svobodu kaľdému uľivateli programu. Společnosti, jeľ
učinili X Window systém proprietárním, větąinou provedly několik změn,
aby jej přizpůsobily jejich systémům a hardware. Tyto změny byly v
porovnání s roząířením X malé, ale nikoli bezvýznamné. Jestliľe by
vytváření změn bylo výmluvou k odepření svobody uľivatelům, bylo by pro
kohokoli velmi snadné z této výmluvy těľit.
Přísluąný problém se týká kombinování svobodného programu s nesvobodným
kódem. Takováto kombinace by pak nevyhnutelně byla nesvobodná; jakékoliv
svobody chybějící nesvobodné části by pak chyběly i celku. Povolení
takových kombinací by bylo zkázonosné. Z toho důvodu je rozhodujícím
poľadavkem pro copyleft ,,ucpat tuto díru'': jakýkoliv program, který je
přidaný či kombinovaný s copyleftovaným programem, musí být takový, aby
daląí kombinovaná verze byla rovněľ svobodná a copyleftovaná.
Specifická implementace copyleftu, kterou pouľíváme ve větąině GNU
software, je GNU General Public License, zkráceně GNU GPL. Máme ovąem
jiné druhy copyleftů, pouľívané za zvláątních okolností. Příručky GNU
jsou rovněľ copyleftovány, ale pouľívají mnohem jednoduąąí druh
copyleftu, protoľe pro ně není třeba sloľitosti GNU GPL.
(1) V roce 1984 nebo 1985 mi poslal dopis Don Hopkins (nápady srąící
člověk). Na obálku napsal pár vtipných poznámek, včetně této: ,,Copyleft
-- vąechna práva vyhrazena.'' Pouľíval jsem výraz ,,copyleft'' k
označení distribučního pojetí, které jsem v té době vyvíjel.
Nadace pro svobodný software
Jak vzrůstal zájem o pouľívání Emacsu, do projektu GNU se začali
zapojovat jiní lidé, a tak jsme se rozhodli, ľe je čas znovu se
poohlédnout po nějakých financích. Proto jsme v roce 1985 vytvořili
Nadaci pro svobodný software; organizaci pro rozvoj svobodného software,
osvobozenou od platby daní. Nadace pro svobodný software rovněľ převzala
kontrolu nad prodejem pásek s Emacsem; později se obchod roząířil díky
tomu, ľe jsme na pásku přidali jiný svobodný software (jak GNU, tak
,,ne-GNU'') a začali jsme rovněľ prodávat manuály.
Nadace pro svobodný software přijímá sponzorské dary, ale větąina jejích
příjmů vľdy pocházela z prodeje kopií svobodného software a jiných
sluľeb s tím spojených. Nyní prodává CD-ROMy se zdrojovými kódy, CD-ROMy
s binárkami, přehledně tiątěné příručky (vąe se svobodou redistribuce a
modifikace), a zajią»uje distribuce Deluxe (v nichľ dodáváme celou
sbírku software dle vaąeho výběru platformy [distribuce bude na tuto
platformu portována -- pozn.korek.]).
Zaměstnanci Nadace pro svobodný software napsali a udrľovali mnoho
balíčků GNU. Dva významné jsou knihovny pro C a shell. GNU C knihovna je
tím, co kaľdý program běľící na GNU/Linux systému pouľívá ke komunikaci
s Linuxem. Vyvíjel ji člen Nadace pro svobodný software, Roland McGrath.
Na větąině GNU/Linux systémů je pouľívaným shellem BASH - Bourne Again
Shell(1), vyvíjený zaměstnancem FSF, Brianem Foxem.
Financovali jsme vývoj těchto programů, protoľe GNU projekt nebyl pouze
o nástrojích či vývojovém prostředí. Naąím cílem byl kompletní operační
systém a tyto programy jsme pro dosaľení cíle potřebovali.
(1) ,,Bourne again Shell" je parodií na jméno ,,Bourne Shell'', obvykle
pouľívaný shellu u Unixu.
Podpora svobodného software
Filozofie svobodného software odmítá určitou roząířenou obchodní praxi,
ale nestaví se proti komerci. Pokud obchod respektuje svobody uľivatele,
přejeme mu úspěch.
Prodej kopií Emacsu ukazuje jeden druh obchodu se svobodným software.
Kdyľ Nadace pro svobodný software převzala tento obchod, potřeboval jsem
najít jiný způsob vydělávání. Nalezl jsem jej v prodeji sluľeb spojených
se svobodným software, který jsem vyvíjel. To zahrnovalo vyučování
předmětů jako například jak programovat GNU Emacs a jak si přizpůsobit
GCC, a vývoj software, převáľně portování GCC na nové platformy.
V dneąní době provozuje kaľdý z těchto typů obchodu se svobodným
software řada korporací. Některé distribuují kolekce svobodného software
na CD-ROM; jiné prodávají podporu k různým uľivatelským úrovním: od
uľivatelských otázek přes spravování chyb aľ k přidávání nových
součástí. Dokonce se začínají objevovat firmy se svobodným software
zaloľené na nových softwarových produktech.
Přesto vąak pozor -- řada firem, které se samy spojují s termínem ,,open
source'' vpodstatě zakládá svůj business na nesvobodném software, který
pracuje spolu se svobodným software. Nejsou to firmy svobodného
software, jedná se o firmy proprietárního software, o firmy, jeľ se
pomocí svých produktů snaľí odlákat uľivatele od svobody. Nazývají je
,,přidanými hodnotami,'' na které chtějí, abychom si zvykli: jedná se o
volbu mezi výhodností a svobodou. Ceníme-li si svobody více, měli bychom
je nazývat ,,produkty zbavené svobody''.
Technické cíle
Hlavním cílem GNU bylo, aby se jednalo o svobodný software. Dokonce ani
kdyby GNU nebylo technicky vyspělejąí neľ Unix, bylo by pro společnost
přínosem, nebo» by dovolovalo uľivatelům spolupracovat a respektovalo
jejich svobody.
Bylo ovąem přirozené aplikovat známé standardy z praxe na různé činnosti
-- například dynamické rozvrľení datových struktur, aby se vyhly
libovolným fixním limitům a manipulovaly s veąkerými moľnými
osmibitovými kódy vąude tam, kde to mělo smysl.
Navíc jsme se rozhodli odmítnout zaměření Unixu na malé velikosti paměti
a to tak, ľe jsme se rozhodli nepodporovat 16-bitové počítače (bylo
zřejmé, ľe v době, kdy bude GNU systém dokončen, budou normou 32-bitové
stroje), a nesnaľit se o sníľení paměti, pokud nepřekročila jeden
megabyte. U programů, pro něľ nebyly velmi rozsáhlé soubory rozhodující,
jsme povbuzovali programátory, aby načetli celé vstupní soubory do jádra
a poté scannovali jejich obsahy bez obav o I/O operace.
Tato rozhodnutí umoľnila mnoha GNU programům předčit jejich unixové
protějąky ve spolehlivosti a rychlosti.
Darované počítače
Jak vzrůstala reputace projektu GNU, lidé nám začali nabízet stroje
pouľívající Unix. Bylo to velmi uľitečné, protoľe nejsnaząí cesta k
rozvoji komponent GNU spočívala v nahrazování komponent jednoho systému
komponenty druhého systému. Bohuľel to vąak vyvolalo etický problém:
jestli je vůbec správné mít kopii Unixu.
Unix byl (a je) proprietární software a filozofie projektu GNU říká, ľe
bychom proprietární software neměli pouľívat. Kdyľ jsem vąak aplikoval
táľ odůvodnění, která vedla k závěru, ľe násilí v sebeobraně je
ospravedlnitelné, doąel jsem k tomu, ľe je etické pouľívat proprietární
software tam, kde je důleľitým pro vývoj svobodných náhrad, které by
pomohly ostatním přestat pouľívat proprietární software.
Ačkoliv se jednalo o ospravedlnitelnou ąpatnost, stále to byla ąpatnost.
Nyní jiľ nemáme ľádné daląí kopie Unixu, protoľe jsme je nahradili
svobodnými operačními systémy. Pokud bychom na nějakém počítači nemohli
nahradit stávající počítačový systém systémem svobodným, nahradili
bychom raději počítač.
Seznam úloh GNU
Jak projekt GNU pokračoval a přibývalo systémových komponent, rozhodli
jsme se vytvořit seznam chybějících komponentů. Verbovali jsme vývojáře,
aby napsali chybějící součásti. Tento seznam se stal známý jako seznam
úloh GNU. Kromě chybějících unixových komponentů jsme přidali i jiný
uľitečný software a dokumentaci, kterou by podle nás měl opravdu
kompletní systém mít.
Nyní jsou na seznamu úloh GNU stěľí nějaké komponenty Unixu -- vąechno
jiľ bylo vytvořeno, kromě několika nepřílią důleľitých. Seznam je vąak
zabrán projekty, které by někteří mohli označit jako ,,aplikace''.
Jakýkoliv program, jeľ se zamlouvá více lidem neľ úzké skupině
uľivatelů, by bylo uľitečné přidat k operačnímu systému.
Dokonce i hry jsou a jiľ od počátku byly v seznamu úloh. Unix hry
zahrnoval, a proto je mělo GNU přirozeně zahrnovat také. Ovąem
kompatibilita nebyla pro hry problémem, a tak jsme se neřídili seznamem
her, které měl Unix. Namísto toho jsme sepsali spektrum odliąných typů
her, které by se uľivatelům mohly zamlouvat.
GNU knihovní GPL
GNU knihovna pro C pouľívá zvláątní druh copyleftu nazvaný GNU Library
General Public License. Tento copyleft umoľňuje spojit proprietární
software s knihovnami. Proč jsme udělali tuto výjimku?
Není to otázka principu; neexistuje princip, který by tvrdil, ľe
produkty proprietárního software mají oprávnění zahrnovat náą kód. (Proč
přispívat projektu zaloľeném na tom, ľe s námi odmítne cokoliv sdílet?)
Pouľívání LGPL pro C knihovnu, či pro jakoukoliv knihovnu, je otázkou
strategie.
C knihovna má generickou úlohu; kaľdý proprietární systém nebo překladač
má C knihovnu. Z toho důvodu by vytovření naąí C knihovny dostupné pouze
svobodnému software nemělo pro svobodný software ľádné výhody -- jen by
odrazovalo od jejího pouľívání.
Jeden systém je ovąem výjimkou: v GNU systému (a ten zahrnuje
GNU/Linux), je GNU C knihovna jedinou C knihovnou. Distribuční podmínky
GNU C knihovny určují, zda je moľné kompilovat proprietární program pro
GNU systém. Neexistuje ľádný morální důvod, který by povoloval
proprietární aplikace na GNU systému, ale ze strategického hlediska to
vypadá, ľe jejich zamítnutí by spíąe odrazovalo od pouľívání GNU systému
neľ povzbuzovalo rozvoj svobodných aplikací.
Proto je pouľívání licence LGPL dobrou strategií pro knihovnu C. U
ostatních knihoven se tyto strategické otázky rozhodují případ od
případu. Jestliľe se díky knihovně dají psát zvláątní typy programů,
potom je její vydání pod GPL a omezení pouze na svobodné programy
způsobem, jak pomoci ostatním vývojářům svobodného software, tím, ľe
budou zvýhodněni oproti proprietárnímu software.
Povąimněte si například GNU Readline, knihovny, která byla vyvinuta, aby
poskytla editační příkazovou řádku pro BASH. Readline je vydáno pod
obyčejnou GNU GPL, ne pod knihovnou GPL. To má pravděpodobně za následek
sníľení mnoľství uľití Readline, ale to pro nás není ztráta. Mezitím
byla vytvořena přinejmenąím jedna softwarová aplikace tak, aby mohla
pouľívat Readline, a to je pro komunitu velkou výhrou.
Vývojáři proprietárního software mají výhody, které jim poskytují
peníze; vývojáři svobodného software potřebují vytvářet výhody pro sebe
navzájem. Doufám, ľe jednou budeme mít rozsáhlou sbírku knihoven krytých
GPL, k nimľ nebude mít proprietární software přístup a nebudeme mu tak
poskytovat uľitečné moduly slouľící jako stavební kameny nového
svobodného software a získáme tak daląí výhodu pro jeho rozvoj.
Řeąení problému?
Eric Raymond říká, ľe ,,kaľdý dobrý program je psán tak, aby vyřeąil
problém svého tvůrce.'' Moľná je to občas pravdou, ale mnoho důleľitých
součástí GNU software bylo rozvíjeno kvůli tomu, abychom měli kompletní
svobodný operační systém. Byly vytvořeny na základě určité představy a
plánu, ne z impulzu.
Například jsme vyvíjeli GNU C knihovnu, protoľe systém podobný Unixu ji
potřebuje, Bourne-Again Shell (bash), protoľe systém podobný Unixu
potřebuje shell, a GNU tar, z toho samého důvodu jako tyto dvě
předchozí. Totéľ platí i pro mé vlastní programy-- GNU C překladač, GNU
Emacs, GDB a GNU Make.
Některé GNU programy byly vyvíjeny, aby se ,,utkaly'' s určitými
překáľkami kladenými vůči svobodě. Vyvíjeli jsme gzip, abychom nahradili
Compress program, jeľ naąe komunita ztratila kvůli LZW patentům. Naąli
jsme lidi, aby vyvinuli LessTif a později začali pracovat na GNOME a
Harmony, zaměřené na potíľe způsobené jistými proprietárními knihovnami
(viz níľe). Vyvíjíme GNU Privacy Guard, abychom nahradili populární
nesvobodný kryptovací software, protoľe by si uľivatelé neměli být
nuceni vybírat mezi soukromím a svobodou.
Samozřejmě mnoho lidí, kteří psali tyto programy, práce zaujala, a řadu
částí přidali různí lidé, kvůli svým potřebám a zájmům. To ale není
důvod proč tyto programy existují.
Neočekávaný vývoj
Na počátku projektu GNU jsem si představoval, ľe vyvineme celý GNU
systém a poté ho jako celek vydáme. To se vąak nestalo.
Od té doby, kdy byla kaľdá součást GNU systému implementována na systém
Unix, mohla být spouątěna na unixových systémech, dlouho předtím neľ
esistoval kompletní GNU systém. Některé z těchto programů se staly
populárními, a uľivatelé je začali ąířit a portovat --- do různých
nekompatibilních verzí Unixu a někdy téľ do jiných systémů.
Programy se postupně staly daleko výkonnějąími a přitahovaly jak fondy,
tak přispěvatele, k projektu GNU. Pravděpodobně to vąak zpozdilo
zkompletování GNU projektu o několik let, nebo» vývojáři GNU vloľili
svůj čas do údrľby portů a přidávání částí k existujícím součástem,
raději neľ aby pokračovali v psaní chybějících částí, jedné po druhé.
GNU Hurd
V roce 1990 byl jiľ GNU systém téměř hotov; jedinou větąí chybějící
komponentou byl kernel. Rozhodli jsme se implementovat náą kernel jako
soubor serverových procesů na vrcholu Machu. Mach je mikrokernel
vyvinutý na univerzitě Carnegie Mellon a univerzitě v Utahu; GNU HURD je
sbírkou serverů (nebo ,,stádo pakoňů -- ,,herds of gnus''), který
fungoval na vrcholu Machu, a vykonává různé činnosti unixového jádra.
Zahájení vývoje se zpozdilo kvůli tomu, ľe jsme čekali, aľ uvolní Mach
coby svobodný software, jak nám bylo slíbeno.
Jedním z důvodů, proč jsme si vybrali tento design, bylo vyvarovat se
nejobtíľnějąí části práce: debuggování kernelového programu bez
debuggeru na úrovni zdrojového kódu. Tato práce byla jiľ hotova, v
Machu, a zamýąleli jsme ladit HURD servery jako uľivatelské programy, s
GDB. Trvalo to vąak velmi dlouho a ukázalo se, ľe je velmi obtíľné
odladit multiprocesové servery, které si navzájem posílají zprávy.
Trvalo mnoho let neľ HURD začal spolehlivě fungovat.
Alix
Nepředpokládali jsme, ľe se kernel bude jmenovat HURD. Jeho původní
název byl Alix -- podle jména mé tehdejąí přítelkyně, systémové
administrátorky, která poukázala na to, ľe by se hodilo její jméno
hodilo do naąeho systému pojmenovávání Unixů; vtipkovala před svými
přáteli, ľe by měl někdo pojmenovat kernel po ní. Nic jsem neříkal, ale
rozhodl jsem se ji překvapit kernelem s názvem Alix.
Nakonec to tak nezůstalo. Michael Bushnell (nyní Thomas), hlavní vývojář
kernelu, upřednostňoval název HURD a z Alix udělal odkaz k určité části
kernelu -- konkrétně k té, co zachycuje systémová volání a posílá zprávy
HURD serverům.
Nakonec jsme se s Alix rozeąli a změnila si jméno; nezávisle na tom byl
změněn design HURDu tak, aby C knihovna posílala zprávy přímo serverům,
a díky tomu součást Alix zmizela z návrhu.
Jeątě předtím neľ se tohle vąechno událo, se Alix setkala se svými
přáteli a ti jí řekli o názvu Alix ve zdrojovém kódu HURDu, takľe jméno
odvedlo svou práci.
Linux a GNU/Linux
GNU Hurd není připravený pro opravdové pouľití. Naątěstí je dostupný
jiný kernel. V roce 1991 vyvinul Linus Torvalds kernel kompatibilní s
Unixem a nazval ho Linux. Kolem roku 1992 vznikl zkompletováním Linuxu s
ne zcela hotovým GNU systémem úplný svobodný operační systém. (Jejich
zkombinování bylo samozřejmě samo o sobě podstatným úkolem.) Vlastně
můľeme spouątět verze GNU systému díky Linuxu.
Nazýváme tuto systémovou verzi GNU/Linux, abychom vyjádřili, ľe se jedná
o kombinaci GNU systému a linuxového jádra.
Výzvy v naąí budoucnosti
Prokázali jsme naąi schopnost vyvinout ąiroké spektrum svobodného
software. To neznamená, ľe jsme neporazitelní a nezastavitelní. Díky
několika obtíľím je budoucnost svobodného software nejistá; střet s nimi
bude vyľadovat velké úsilí a vytrvalost, moľná trvající roky. Bude
vyľadovat takové odhodlání, v němľ lidé dají najevo, ľe si své svobody
váľí a nenechají si ji od nikoho vzít.
Následující čtyři oddíly popisují tyto výzvy.
Tajemný hardware
Výrobci hardware mají stále vzrůstající tendence udrľovat hardwarové
specifikace v tajnosti. Díky tomu je obtíľné psát svobodné ovladače, aby
Linux a XFree86 mohly podporovat nový hardware. Nyní máme kompletní
svobodné systémy, ale nebudeme je mít později, pakliľe nebudou schopny
podporovat budoucí počítače.
Existují dvě moľnosti jak zvládnout tento problém. Programátoři se mohou
zabývat tzv. zpětným inľenýrtsvím, aby zjistili jak podporovat hardware.
Zbylí z nás si mohou vybrat hardware, který je podporovaný svobodným
software; jak náą počet poroste, utajování specifikací se stane
sebeporáľející taktikou.
Zpětné inľenýrství je důleľitou prací; budeme mít programátory s
dostatečným odhodláním pustit se do toho? Ano -- pokud budou lidé
přesvědčeni, ľe svobodný software je otázkou principu a nesvobodné
ovladače nemohou být tolerovány. A utratí mnoho z nás peníze navíc, či
dokonce obětuje trochu víc času, abychom mohli pouľívat svobodné
ovladače? Ano, jestliľe odhodlání mít svobodu bude roząířené.
Nesvobodné knihovny
Nesvobodné knihovny fungující na svobodných operačních systémech jsou
jakousi pastí na vývojáře svobodného software. Lákavé rysy knihovny jsou
návnady; pokud pouľijete tuto knihovnu, spadnete do pasti, protoľe váą
program nebude moci být uľitečnou částí svobodného operačního systému.
(Stručně řečeno, můľeme zahrnout váą program, ale nebude *fungovat* bez
chybějící knihovny.) Jeątě hůře, pokud se program vyuľívající
proprietární knihovnu stane populární, můľe nalákat jiné nic netuąící
programátory do pasti.
První ukázkou tohoto problému byl Motif toolkit v osmdesátých letech.
Přestoľe zde jeątě nebyly svobodné operační systémy, bylo zřejmé, jakou
potíľí pro ně později Motif bude. GNU projekt na to reagoval dvěma
způsoby: poľádal jednotlivé projekty svobodného software, aby
podporovaly svobodný X toolkit stejně jako Motif a poľádál také někoho,
aby napsal svobodnou náhradu za Motif. Trvalo to velmi dlouho; LessTif,
vyvíjený Hungry Programmers (,,Hladoví programátoři''), se stal
dostatečně výkonným na podporu větąiny aplikací Motifu aľ v roce 1997.
Mezi roky 1996 a 1998 byla pouľita jiná nesvobodná GUI toolkit knihovna
-- Qt -- v důleľité kolekci svobodného software, desktopu KDE.
Svobodné GNU/Linux systémy nebyly schopny pouľívat KDE, protoľe jsme
nemohli pouľívat knihovnu. Avąak někteří komerční distributoři systémů
GNU/Linux, ti kteří striktně nelpěli na svobodném software, přidávali ke
svým systémům KDE -- vytvářeli tak schopnějąí systém, který byl vąak
oąizen co se svobody týče. Skupina KDE aktivně povzbuzovala
programátory, aby pouľívali Qt, a milióny nových ,,linuxových
uľivatelů'' nebyly nikdy seznámeny s tím, ľe je s tím něco v nepořádku.
Situace se zdála být hrozivá.
Komunita svobodného software odpověděla na problém dvěma způsoby: GNOME
a Harmony.
GNOME, GNU Network Object Model Environment, je desktopovým projektem
GNU. Zahájil ho Miguel de Icaza v roce 1997 a vyvíjel s podporou Red Hat
Software. GNOME chtěl poskytnout podobná desktopová vybavení, která by
vąak pouľívala pouze svobodný software. Měl rovněľ technické výhody,
jako například podporu mnoha jazyků, nikoliv jen C++. Hlavním důvodem
vąak byla svoboda: aby nebylo třeba pouľívat jakýkoliv nesvobodný software.
Harmony je kompatibilní knihovna, navrľená tak, aby umoľňovala spustit
KDE software bez pouľití Qt.
V listopadu 1998 ohlásili vývojáři Qt změnu licence. Z Qt se tak měl
stát svobodný software. Nejsem si zcela jistý, ale domnívám se, ľe se
tak stalo zčásti kvůli přísné reakci firmy na problém, který Qt vznesl,
kdyľ byl nesvobodný. (Nová licence je nevýhodná a nespravedlivá, takľe
je stále ľádoucí vyvarovat se pouľití Qt.)
[Dodatečná poznámka: Qt bylo znovuvydáno pod GNU GPL v září 2000, a tak
byl problém vpodstatě vyřeąen.]
Jak zareagujeme na daląí lákavou nesvobodnou knihovnu? Porozumí celá
komunita tomu, ľe je třeba nespadnout do pasti? Nebo se mnozí z nás
vzdají svobody ve prospěch pohodlí a vznikne velký problém? Naąe
budoucnost závisí na naąí filozofii.
Softwarové patenty
Největąí hrozba, které čelíme, jsou softwarové patenty, které mohou
odstranit algoritmy a hlavní části programu z dosahu svobodného software
aľ na dvacet let. Patenty na LZW kompresní algoritmy byly zavedeny v
roce 1983 a stále nesmíme vydávat svobodný software, abychom vytvářeli
vlastní komprimované GIFy. V roce 1998 byl staľen z prodeje svobodný
program na vytváření komprimovaných MP3 souborů pod hrozbou soudního
procesu.
Jsou různé způsoby jak si poradit s patenty: můľeme hledat důkaz, ľe
patent je neplatný, anebo se můľeme poohlíľet po alternativních
řeąeních, abychom mohli projekt vytvořit. Kaľdá z těchto metod je vąak
účinná pouze v některých případech; pokud obě dvě selľou, patent můľe
přinutit vąechen svobodný software, aby se vzdal některých částí, které
uľivatelé vyľadují. Co budeme dělat, jestliľe k tomu dojde?
Ti, kteří si cení svobodný software díky svobodě, kterou poskytuje, u
něho zůstanou. Pokusíme se dělat naąi práci bez patentovaných součástí.
Ti, kteří si svobodného software cení kvůli předpokladům, ľe bude
technicky vyspělejąím, nazvou pravděpodobně zbrzdění kvůli patentu
selháním. Ačkoli je tedy uľitečné hovořit o praktické účinnosti modelu
rozvoje nazývaného ,,katedrála'' , spolehlivosti a výkonnosti některého
svobodného software, nesmíme se v tomto bodě zastavit. Musíme hovořit o
svobodě a principu.
Svobodná dokumentace
Nějvětąí nedostatek naąich svobodných operačních systémů nespočívá v
software -- je to nedostatek dobrých svobodných manuálů, které můľeme
zahrnout do naąich systémů. Dokumentace je nezbytnou součástí kaľdého
balíku software; kdyľ sadě programů důleľitého svobodného software chybí
dobrá svobodná příručka, je to velká mezera. V dneąní době máme mnoho
takových mezer.
Svobodná dokumentace, jako svobodný software, se vztahuje ke svobodě,
nikoliv k ceně. Kritéria, kterí musí splňovat svobodná příručka, jsou
prakticky totoľná s kritérii pro svobodný software: jedná se o
poskytnutí určitých svobod vąem uľivatelům. Musí být povolena
redistribuce (včetně komerčního prodeje), a to jak v on-line, tak v
tiątěné podobě, aby manuál mohl doprovázet kaľdou kopii programu.
Povolení k modifikaci je rovněľ rozhodující. Nevěřím ale tomu, ľe je pro
lidi nezbytné mít povolení k modifikaci vąech druhů článků a knih.
Myslím si například, ľe vy nebo já smíme omezovat modifikaci článků jako
je tento, kde se popisují naąe činy a názory.
Je zde ovąem zvláątní důvod, proč je svoboda modifikace rozhodující pro
dokumentaci svobodného software. Pokud lidé uplatní svá práva
modifikovat software a přidávat nebo měnit jeho části, jsou-li
svědomití, změní také příručku -- aby poskytli přesnou a pouľitelnou
dokumentaci spolu s modifikovaným programem. Příručka, která
programátorům nedovoluje svědomitě dokončit práci, nesplňuje potřeby
komunity.
Některá omezení modifikací jsou předkládána tak, aby nezpůsobovala
potíľe. Například poľadavky na zachování originálního autorské
copyrightové poznámky, distribuční podmínky nebo seznam autorů jsou v
pořádku. Není problémem poľadovat, aby modifikované verze v sobě
zahrnovaly poznámku o své modifikaci, včetně označení částí, které byly
smazány či změněny, dokud tyto oddíly pojednávají o netechnických
tématech. Tato omezení nepředstavují ľádnou potíľ, protoľe neznemoľňují
svědomitému programátorovi přizpůsobení příručky tak, aby se hodila k
modifikovanému programu. Jinými slovy, neznemoľňují komunitě svobodného
software plně vyuľívat manuál.
Nicméně musí být moľné modifikovat veąkerý *technický* obsah manuálu a
posléze redistribuovat výsledky přes běľná média, přes vąechny běľné
kanály; jinak jsou totiľ omezení komunitě na obtíľ, manuál není svobodný
a je potřeba vytvořit jiný.
Budou vývojáři svobodného software odhodlaní vytvářet ąirokou ąkálu
svobodných příruček? Opět, naąe budoucnost závisí na naąí filozofii.
Musíme mluvit o svobodě
V dneąní době je přibliľně deset miliónů uľivatelů na systémech
GNU/Linux jako například Debian GNU/Linux a Red Hat Linux. Svobodný
software vyvinul několik praktických výhod, takľe k němu uľivatelé
přecházejí jiľ i z čistě praktických důvodů.
Dobré následky jsou zřejmé: větąí zájem o rozvoj svobodného software,
více zákazníků pro obchod se svobodným software a větąí schopnosti
povzbuzovat společnosti, aby namísto proprietárních produktů vyvíjely
komerční svobodný software.
Zájem o software vąak narůstá rychleji neľ povědomí o filozofii, na níľ
je postaven, a to vede k potíľím. Naąe schopnost střetávat se s výąe
popsanými výzvami a nebezpečími závisí na vůli pevně hájit svobodu.
Abychom se ujistili, ľe naąe komunita tuto vůli má, musíme předávat naąe
myąlenky a nápady vąem nově příchozím členům v naąí komunitě.
Bohuľel vąak v tomto selháváme: úsilí přilákat do naąí komunity nové
uľivatele dalece předstihuje úsilí naučit je chování naąí komunity.
Potřebujeme dělat obojí a udrľet tato úsilí v rovnováze. [Proto také
vznikl tento překlad. Zmiňte se o českém překladu stránek projektu GNU
kamarádům a kolegům, a» se také dozví o naąí komunitě -- pozn. korek.]
,,Open Source''
Učení nových uľivatelů o svobodě se ztíľilo v roce 1998, kdy se část
komunity rozhodla přestat pouľívat termín ,,svobodný software'' a
namísto toho uľívat termín ,,open source software''.
Někteří z těch, co upřednostňovali tento výraz, si dávali pozor, aby
nezaměňovali slovo ,,svobodný'' se slovem ,,zdarma'' -- správný záměr.
Jiní se naopak distancovali od ducha principu, jeľ motivoval hnutí
svobodného software a uľivatele GNU projektu, a aby se zalíbili řídícím
pracovníkům a obchodním uľivatelům, mnoho z nich následovalo ideologii,
která staví prospěch nad svobodu, nad komunitu, nad principy. Rétorika
,,open source'' se zaměřuje na moľnost vytvářet vysoce kvalitní, silný
software, ale vyhýbá se myąlenkám svobody, komunity a principu.
Jasným příkladem tohoto jsou ,,linuxové'' magazíny -- jsou plné inzerátů
na proprietární software, který pracuje pod GNU/Linuxem. Aľ se objeví
příątí Motif či Qt, budou tyto magazíny před nimi programátory varovat,
nebo na ně naopak otiskovat inzeráty?
Podpora obchodu můľe být pro komunity v mnoha ohledech přínosná. Ovąem
získání jejich podpory tím, ľe budeme mluvit jeątě méně o svobodě a
principu, můľe být katastrofální; předchozí nevyváľenost mezi rozsahem
uľivatelů a vzděláním se tak jeątě zhorąuje.
,,Svobodný software'' a ,,open source'' popisují víceméně tutéľ
kategorii software, ale říkají odliąné věci o software a o hodnotách.
GNU projekt pokračuje v uľívání termínu ,,svobodný software'', aby dal
najevo, ľe nejen technologie, ale hlavně svoboda je důleľitá.
Pokus se!
Yodova filozofie (Neexistuje ,,pokus'') zní hezky, ale pro mě je
neplatná. Větąinu své práce jsem dělal s úzkostí, zda na ní mám a v
nejistotě, zda dosáhnu cíle, který jsem si vytyčil. Přesto jsem se
pokusil, protoľe mezi mým městem a nepřítelem nebyl nikdo jiný neľ já.
Ke svému překvapení jsem občas uspěl.
Občas jsem neuspěl; některé z mých měst padly. Poté jsem naąel daląí
ohroľené město a připravil se na bitvu. Po čase jsem se naučil
vyhledávat hrozby a stavět se mezi ně a mé město, vyzývaje ostatní
hackery, aby přiąli a připojili se ke mně.
Nyní jiľ často nejsem jediný. Je to pro mě úleva a radost, kdyľ vidím
zástupy hackerů, kteří se pouątějí do téhoľ, aby pokračovali, a
uvědomuji si, ľe by toto město mohlo přeľít -- nyní. Nebezpečí jsou vąak
rok od roku větąí a nyní se Microsoft explicitně zaměřil na naąi
komunitu. Nemůľeme pokládat budoucnost svobody za samozřejmou. Neberte
to jako samozřejmost! Jestliľe si chcete udrľet vaąi svobodu, musíte být
připraveni ji bránit.
------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------
Návrat na domovskou stránku GNU </home.cs.html>.
FSF & GNU informace & otázky na /gnu@gnu.org/ <mailto:gnu@gnu.org>.
Daląí moľnost </home.cs.html#ContactInfo> jak kontaktovat FSF.
Komentáře k těmto web stránkám na /webmasters@www.gnu.org/
<mailto:webmasters@www.gnu.org>, jiné otázky zasílejte na /gnu@gnu.org/
<mailto:gnu@gnu.org>.
Copyright (C) 1996, 1997, 1998, 1999, 2004 Free Software Foundation,
Inc., 51 Franklin St, Fifth Floor, Boston, MA 02110, USA
Doslovné kopírování a ąíření tohoto celého dokumentu na jakémkoliv médiu
je dovoleno v případě, ľe tato podmínka bude zachována.
Updated: $Date: 2007/02/07 02:35:10 $ $Author: mattl $
------------------------------------------------------------------------